Background Image

Vznik a historie jazzu

trubka, jazz, stará

Kořeny jazzu sahají až na lodě, v nichž transportovali otroky ze západní Afriky do Severní Ameriky. Na těchto lodích se do Ameriky dostali i černošské rytmy, zpěvy, tance a jejich temperament. Původními písněmi si otroci zpříjemňovali těžký život až do poloviny 19. st. v USA a především v hlavním přístavu této oblasti, New Orleans, kde během nedělí a svátků pořádali své taneční slavnosti. New Orleans byl domovem mnoha začínajících jazzových hudebníků, ale kvůli rasovému násilí a napětí mnoho hudebníků uprchlo do jiných měst, jako Chicago, Kansas City a New York. Tento pohyb hudebníků se shodoval se šířením jazzové hudby která se hrála i v národním rozhlasu a dostala se tak k novým divákům po celých Spojených Státech. V jiných částech Ameriky, například v Luisiane, jim zakázali používat jejich bubny, protože se báli protiotrokářské vzpoury a chtěli zabránit přenosu informací pomocí bubnové řeči. Černoši byli tedy nuceni, aby upustili od svoji původní hudby, a jelikož se hudby vzdát nechtěli, museli začít používat nástroje, které používali běloši a hrát bělošské písně. Do svého repertoáru probrali písně jako např. Careless Love, Good Night Ladies nebo Jingle Bells. Tyto písně byly sice bělošské, ale černoši jim dali svou krev a temperament.
Kromě toho začali na bavlnových plantážích vznikat pracovní písně a v kostelích vznikly duchovní – spirituály nebo gospely. Z černošských pracovních písní a spirituálů vznikl později Blues, který pomocí své jednoduché harmonie, která dává prostor pro neohraničené slovní a hudební improvizace, dokázal vyjádřit mnoho z toho, co trápilo duše otroků. 

Po skončení občanské války v Americe se černoši stali svobodnými a ve městech se dostali k dechovým nástrojům z rozpadlé jižanské armády. Hráči na těchto nástrojích zformovaly malé dechovky, které hrávali na karnevalech a různých slavnostech. Na pohřbech hráli smuteční melodie a po cestě z pohřbů, na pozvednutí nálady, začali hrát hudbu, která se začala nazývat Neworleanský TRADICIONAL nebo Dixieland.
Jazz je specifická, přitom však velmi dynamická oblast hudby, která se objevila na přelomu 19. a 20. století jako výsledek spojení různých hudebních prvků.
Díky prudkému rozvoji techniky na přelomu 19. a 20. století vznikaly vynálezy v oblasti přenášení zvuku např.: fonograf (T. A. Edison), ze kterého se později vyvinul gramofon. V roce 1917 byla první gramofonová deska. Ta zapříčinila rychlé šíření jazzu i do Evropy. Největší rozvoj jazzu v Evropě i u nás nastal po I. světové válce.

Jazz vystupoval jako příznak zábavychtivosti a povrchnosti, ale i vzpoury a modernosti. Jazz jako slovo i jev se stal výrazem a symbolem uvědomovacích a osvobozujících snah severoamerických černochů. Začátek jazzové éry ve dvacátých letech přinesl novou radost lidem, kteří během války prožili temné časy. Popularita jazzu vzrostla, protože hudební styl přinesl prvek svobody do života lidí, oslavující život ve městě. 

Některé slavné osobnosti jazzu: Louis Armstrong (4. 8. 1900 – 6. 7. 1971), spolu s D. Ellingtonem byl pokládán za nejvýznamnějšího představitele jazzu. Miles Davis, Frank Sinatra (12. 12. 1915 – 14. 5. 1998).
Osobnosti českého jazzu: Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Laura a její tygři – funk jazz, Buty – moderní forma jazz rocku.

JAZZ – HUDBA

Není těžké rozpoznat jazzovou hudbu s instrumentálními sóly z trubky nebo saxofonu. 
Typická jazzová skladba má instrumentální úvod, následovaný hlavní melodii písně. Po melodii hudebníci hrají své improvizační nebo sólové sekce. Tato improvizace má tendenci být jednou z největších atrakcí jazzu a také tím, co ji odlišuje od jiných hudebních žánrů. Sóla jsou příležitostí pro hudebníky hrát improvizovanou verzi hlavního tématu a předvést své dovednosti, často k potěšení publika, pobízející, dokonce povzbuzující, reakce těch, kteří je sledují.

Michal Husák
Žádné komentáře

Přidat komentář

Odkaz ke změně hesla Vám bude odeslán na email